V poslední době jako by se nám do mateřštiny stále více, a o to plíživěji, vpašovávala cizí slova. V úžasu jsem zjistil, že dnes děti a mládež věci nesledují, ale že je „čekují“. Stále se dozvídáme, že dnes musíme být FREE, COOL a IN. A nebyly by to vynalézavé děti, kdyby nevymyslely slovní spojení „frikulín“ (freecoolin). Nač se přeci zdržovat, i tak ty tři slova jsou dost dlouhá a kdo máš všechny tyto tři vlastnosti, tak je prostě nejlepší – „frikulín“. Jen by mě zajímalo, zda opravdu vědí, co přesně znamenají.

Říká se, že láska mezi partnery po dvou až třech letech poleví a že pak začíná stále více záležet na vzájemné úctě, přátelství a toleranci. Často se pak vztah rozpadá, pokud partneři nedokáží spolu žít nejen na základě lásky a sexuální přitažlivosti. Objevuje se pak názor, že když partnerka otěhotní a narodí se jí děťátko, vztah to „obnoví“, zpevní a utuží. Je toto však ta správná cesta k renesanci vztahu? Nebo je toto alespoň nejlepší cesta z těch nejhorších možných k pokusu zachránit vztah? Zkusme malé letní zamyšlení.

Kam vlastně kráčí status manželství v dnešní době? Stále více lidí žije na hromádce. A z těch, co vstoupili do manželství, se dobrá polovina zase rozvede. Proč rozvodovost vzrostla do těchto vysokých čísel? Dříve, kdy bylo uzavření manželství spojeno s vírou a převážně katolickou církví, byla věc jasná. Mladí se zamilovali a svůj vztah spolu zpečetili před Bohem. O sexu před svatbou nemohla být řeč, a se sexem po svatbě se také moc nehýřilo. Primárně šlo o plození potomstva a pak už se fyzické milování dostávalo do pozadí. Dokonce vznikly návody pro ženy, jak muže postupně „odstavovat“ od manželských radovánek. Rozvod byl téměř nemožný a manželé tak byli odsouzeni se podle toho zařídit.  

Zatímco dříve byly porodní sály mužům zapovězeny a nastávající tatínkové tak mohli své drahé polovičky doprovodit na nanejvýš na chodbu porodnice, dnes mohou příchod na svět svého malého drobečka dokonce natáčet na video. Čas oponou trhnul, nastaly změny a tím i možnost účasti mužů o jedné z nejtěžších chvilek své partnerky. Jaké pocity ale může muž v tu chvíli zažívat? Je vůbec žádoucí, aby se porodu mohl účastnit?

Není v dnešní době zrovna vzácným jevem, když  muž, po boku výrazně mladší ženy, zplodí i v tomto zralém věku potomka. „Je to rozumné?“ ptají se jedni. „Není na to již příliš stár?“ ptají se druzí. „Jen ať si užije radosti života“! přejí ti ostatní. Jak to ale může býti  pohledu otce šedesátníka? Člověk na rozdíl od zvířat je  tvor milující, dokáže se nejen párovat, ale také milovat, projevovat lásku a také lásku přijímat. A právě tento cit nejkrásnější může stát za tím, že miminko se narodí i tatínkovi, kterému stát přiznává nárok na starobní důchod. Zamilovat se a mít na hřbetu šest křížků? Proč ne!